RP uvádí: Elias Bučko
„Chcem existovať,“ – post-socialistická identita, migrace, pluralita queer a trans* zkušenosti …
Básně jako kapky vody, tichá poezie Filipa Hrazdila.
-
Zhaslý monitor
křeč v dlani
noc tlačí do oken
-
Ještě za šera
naučené pohyby
dřív než slova
-
Feed bez konce
palec znecitlivěl
nad cizími dny
-
Slabý signál
jen vítr v korunách
má dost čárek
-
Ranní smog
jako bych
olízl vybitou baterii
-
Brodím potok
voda neví
že studí
-
Kluci hází klacky
řeka je pořád
bere
-
Hejno špačků
bez povelu
drží tvar
-
Orba po dešti
hlína otočená
dovnitř sebe
-
Seká trávu pomalu
s každým rozmachem
roste ticho
-
Nezarůstá
modrá rána lanovky
ve svahu
-
Mostek to vzdal
pod ním říčka
jakoby nic
-
Vymlácené vchody
děcka mezi střepy
matka volá
bez ozvěny
-
Večer za obchoďákem
skládá igelit
do přesného obdélníku
-
Noc ve 2+1
lednice si občas vzpomene
na svůj obsah
-
Už dávno nečekám
někoho jiného
v zrcadle nad botníkem
-
Opřený o pařez
každý jinak
držíme rovnováhu
-
Za skleníkem
chřadne konev
déšť ji pořád plní
-
V proudu
kámen
neuhýbá
-
Ticho nad polem
přetne poštolka
jediným pohybem
Filip Hrazdil (* 1977) vystudoval Slezskou univerzitu v Opavě. Pracuje jako vedoucí Centra vzdělávání Knihovny města Ostravy. Vydal sbírku Řeka odnáší stíny stromů (Klenov, 2026). Publikoval ve Tvaru, Protimluvu, Artiklu, Reflexu a Nedělní chvilce poezie. Žije v Ostravě.
Redakce: Anna Luňáková
Zvolte podporu, která je Vám nejbližší! Revue Prostor roste – a s tím i naše odpovědnost. Rádi bychom, aby naše platforma zůstala otevřená a přístupná všem.
Díky Vaší podpoře můžeme dále publikovat kvalitní autorské texty, férově odměňovat naše spolupracující a budovat udržitelný model, který drží nezávislou žurnalistiku při životě.