Do hlubin absolutna - poznámky k novějším dějinám nenávisti v Čechách

Takový malý Janus odvedle
Člověk dvou tváří
Jedna se dívá posmutněle dovnitř 
Ta druhá často hledí roztouženě ven
Pravé oko na první tváři 
Má výraz levě marxistický
Ústa té druhé 
Se revolučně usmívají
Těžko říct 
Co to znamená

Pověstná dvojakost na samém oprýskaném parapetu mysli
Antikomunismus co Hérakleitův drive na druhém břehu řeky Léthé
Nasává důkladné zdvojení útočníka 
Našimi obránci
A různé jiné reakční názory
Podvojné účetnictví – nic víc než ultralevičácká fráze
K obzoru pohleď tyčí se
Zmražený končíř trockismu-leninismu

Ano tam u nás v Československu
Skotačí dvojice reakčních milenců
Stráže spí mezi východisky rozumu a umu
Zoufalá marná snaha o vytváření
Dvojkové soustavy i s jejím činorodým úsilím
Dvoják a tady pořád cituji
Či pravý bisexuál
Má obě nohy dobře
(Na rozdíl od… například koně)
Vždyť člověka je odedávna plná hmota
Pohonná hmota
Probořených Dějin 

Meziválečné avantgardy
Přijímají podobojí 
Činu-vědění
Že dvakrát dvě je pět stvrzuje kontinuitu
Negace negace proklaté společenské represe
Nabízí Kronovi ze svého sousta
A Kronos na oplátku si od úst utrhne
Jo děti to je radost

Úterý úterý represe civilizační
Zastírá pravou tvář 
Odulou
Zastírá levou tvář 
Šílenou
Zastírá třetí tvář 
Průzračnou
Ty tváře drží ve svých prstech obraz 
Řeřavé analogon
Skutečna

Tak například redaktoři Analogonu kladou rovnítko mezi svět kapitalismu a svět socialismu. Podle redaktorů této surrealisticko-strukturalistické revue je svět rozštěpen mezi princip konsumní společnosti na jedné straně a princip maoismu na straně druhé. V celé lidské společnosti na celém světě vidí redaktoři Analogonu jenom formy primitivismu. 

Už od pradáven rodí světy rovnítka
Kladou je mezi sebe
Protože každý nejen Onen svět
Vesmírný průvan
Ostnatá křivka 
Ta čirá emanace prázdna
Je radikálně rozštěpen
A redaktoři kladou nakládají na vůz
Důvěrně ržající
Trojské koně

Svět kapitalismu se vzňal 
Svět socialismu sliní

Sliz dýmá
Kouř slizne
Princip konsumní společnosti přistižen na dámských záchodcích
Při konsumaci použitých tamponů
No jistě!
Princip maoismu uplivne
Svou stometrovou slinu
V úžasném čase devět dvacet šest
Sprint jak se na mrtvého (Maa) sluší

A v lidské společnosti
Mezitím
Nakladli redaktoři už druhou generaci koní
Matečných ryzích forem 
Primitivismu

…prosím, aby mi bylo dovoleno vyslovit názor, že v oblasti psychoideologie, a řekněme i psychoanalysy, stal se surrealismus u nás jedním z reservoárů anarchistické revoltní hysterie, davových psychos, které pomáhal šířit zvláště mezi inteligencí a studentskou mládeží a které vedly, jak je známo, k destrukcím i materiálních hodnot během roku 1968 a 69. Právě Effenberger po vzoru Bretona, Bretonova Druhého manifestu surrealismu z roku 1930, znovu provokativně vyhlašuje dogma absolutní revolty, cituji: dogma absolutní revolty, totální nepodřízenosti, regulérní sabotáže, a spoléhá se jen na násilí, na ono násilí, jehož – cituji Bretona a mohl bych vlastně citovat znovu Effenbergera, který cituje Bretona: – jehož nejprostším činem je vzít revolver, vyjít na ulici a střílet nazdařbůh jak se dá, do davu. 
– Co tomu říkáš, soudruhu redaktore?

Ó ano můj popelavý mrtvý 
Ty starý dobrý mrtvý na sliznatých nohou
Budiž ti dovoleno
Vyslovit názor

Soudruhu smíš si zaplavat!

V  reservoáru revoltní hysterie
Vyhřátém na teplotu tvého mozku
V lavoru zúrodněné psychoanalysy
V léčivých kanálech chtonické psychoideologie
Mé nahé macaté hysterky ti zmasírují vrkoč
Že se ti do smrti už nepostaví 
Ani zadek
Budeš se šťastně dávit s mládeží
Destrukci materiálních hodnot naprosto ovládneš
Ježíš Nazaretský ti bude lámat chléb
Ráno jej potře dogmatem absolutní revolty
V poledne vrstvou totální nepodřízenosti
Večer si mázneš regulérní sabotáž
Osliníš násilí od pupku k patě
Oblečen v revolver a jeho erekci
Vyrazíš do ulic 
Vystřílet nazdařbůh
Takovou malou černou díru 
V jedné hlavě
Zoufale malé nenávistné hlavě
Tvé
Neskonale blbé malé
Hlavě

Co tomu říkáš soudruhu?

…Sviták, z jehož takzvané básně nazvané Krise vědomí redaktoři Analogonu otiskli výmluvný fragment, a ne nepodstatnou součástí tohoto fragmentu básnického, ve skutečnosti pamfletu politického, jsou urážlivé paralely mezi partajními tajemníky a křesťany, partajními tajemníky a biskupy, Komunistickou stranou a Vatikánem… 

Dvacetiletý student filosofie takzvaný básník Sviták
Prochází předbřeznově rozcuchanou Prahou
Kráčí po vodě řeky Vltavy
A zdá se
Že je to zcela přirozené
Takzvaný Sviták
Jde směrem od Braníku k Libni
Most Inteligence jen hravě překročí
V mřížoví oblouků na Železničním mostě se na okamžik zhoupne
Přes Palackého bridge vystřihne skrčku
Je radost pohledět
Na tu paralelu
VŽDYŤ KRIZE VĚDOMÍ JE ŽIVA TOTÁLNÍM 
VĚDOMÍM KRIZE
Kdykoli kdekoli jakkoli
Možná pod mostem Legií
Je ukryt svatý grál
Ten poklad vidění
Krvavý šém syrové reality
Vratislava Effenbergera
Insuniační zrcadlo
Pověstná objektivní debilita světa
Mikuláše Medka

Takzvaný Ivan vytáhne z mošny biskupa
A z kapsy kabátu vyrve za límec tajemníka
Oba si přehazuje jako míčky
Jak říkám radost pohledět
Nevěděl jsem že umí žonglovat
Biskup i tajemník se tváří jako čerstvě vydojené podmáslí
Ivan je oba nakonec zahodí
Do slepých říčních ramen u Libeňského ostrova

Teď vede na provázku 
Promyku mungo
A tak se bojte pacholci!
Takzvaný Ivan – ostatně jako každý – se taky jednou na smrt
Pomine na rozumu

Děkuji ti, soudruhu doktore, za rozhovor.

Z  cyklu Volat do lesa, 2016

Použité prameny (nenávisti):

Surrealismus – trojský kůň antikomunismu
Československý rozhlas, Praha dne 21. ledna 1970, 21.30 hod.
Rozhovor moskevského zpravodaje Čsl. rozhlasu F. J. Kolára s dr. Vladimírem Brettem o obsahu jeho referátu na moskevské konferenci o antikomunismu na téma „Surrealismus – trojský kůň antikomunismu“.

F. J. Kolár: Soudruhu doktore, mohl bys říci našim posluchačům, co je hlavním obsahem tvého referátu proneseného na konferenci?

Dr. Vladimír Brett: Tak především jsem se snažil ukázat, že surrealismus má dvojí tvář. Že je dvojaký. Na jedné straně se tváří revolučně, marxisticky, levě, často až ultralevičácky, jenže tato ultralevičácká fráze zastírá pravou tvář surrealismu, nebo surrealistů, kteří šíří ve skutečnosti antikomunismus, trockismus a různé reakční názory. Vezměme si jako příklad číslo Analogonu, surrealistické revue, vyšlé v červnu minulého roku, kde je – u nás v Československu, ano –, kde redakční prohlášení zdůrazňuje jednak vývojovou kontinuitu, tedy souvislost se surrealistickými východisky meziválečné avantgardy i s jejím úsilím, to znamená, tedy pořád cituji, i s jejím úsilím o vytváření širší intelektuální fronty proti jakémukoliv druhu společenské a civilisační represe. Tohle znamená, že naši současní surrealisté v Československu se přihlašují k tradici Bretonova boje proti kulturní politice francouzské komunistické strany a Teigova odporu proti kulturní politice československé Komunistické strany ve třicátých letech. Boje, který spočíval, a já tu zase cituji surrealisty, nejdříve v úsilí o politickou a kulturní nápravu strany zevnitř, z posic členů strany, tedy o taktiku, jde tu o taktiku „trojského koně“. Později samozřejmě přešli surrealisté – a přešli i u nás – na taktiku otevřeného boje proti politice Komunistické strany a Sovětského svazu, dokonce až z posic trockistické IV. Internacionály. Dá se to ukázat na některých srovnáních posic dnešních našich surrealistů, i případně francouzských dnešních surrealistů, a surrealistů předválečných, Bretona a Teiga, jako hlavních činitelů surrealismu ve Francii a u nás. 

Tak například redaktoři Analogonu kladou rovnítko mezi svět kapitalismu a svět socialismu. Podle redaktorů této surrealisticko-strukturalistické revue je svět rozštěpen mezi princip konsumní společnosti na jedné straně a princip maoismu na straně druhé. V celé lidské společnosti na celém světě vidí redaktoři Analogonu jenom formy primitivismu. 

Prohlašují se samozřejmě, sami sebe, stejně jako Breton a Teige před válkou, za marxisty, dokonce za nedogmatické marxisty. Neuznávají přitom a odmítají leninskou myšlenku, že rozhodující oblastí zápasu mezi kapitalismem a socialismem je ekonomie, ekonomická politika.

Podle našeho dnešního vůdčího surrealistického teoretika Effenbergera prý dnešní marxističtí ideologové – kteří, to on neříká – si uvědomují v rostoucí míře tyto omyly. Effenberger místo toho nám doporučuje, abychom zapojili do zápasu psychoideologický arsenál marxismu. Asi tak, jako prý se to stalo v Československu roku 1968, onoho roku, který, jak říkají surrealisté naši, dokázal, že jsou to oči světového mládí. Jenže mohu-li i já vyslovit své osobní dojmy z československého roku 1968, prosím, aby mi bylo dovoleno vyslovit názor, že v oblasti psychoideologie a řekněme i psychoanalysy, stal se surrealismus u nás jedním z reservoárů anarchistické revoltní hysterie, davových psychos, které pomáhal šířit zvláště mezi inteligencí a studentskou mládeží a které vedly, jak je známo, k destrukcím i materiálních hodnot během roku 1968 a 1969. Právě Effenberger po vzoru Bretona, Bretonova Druhého manifestu surrealismu z roku 1930, znovu provokativně vyhlašuje dogma absolutní revolty, cituji: dogma absolutní revolty, totální nepodřízenosti, regulérní sabotáže, a spoléhá se jen na násilí, na ono násilí, jehož – cituji Bretona a mohl bych vlastně citovat znovu Effenbergera, který cituje Bretona – jehož nejprostším činem je vzít revolver, vyjít na ulici a střílet nazdařbůh jak se dá, do davu. – Co tomu říkáš, soudruhu redaktore?

F. J. Kolár: To mi připomíná, že v úvodním referátu soudruh Ponomarjov, tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu, hovořil o nutnosti boje nejen proti pravému oportunismu v dělnickém hnutí, ale i o boji proti levičáckému oportunismu. Jmenoval přitom konkrétně trockismus a maoismus. Surrealismus je zřejmě jednou z kulturních odrůd trockismu.

Dr. Vladimír Brett: Ano, naši českoslovenští současní surrealisté jsou skutečně jednak svou levou frází levičáci, ale ve skutečnosti se spojovali a spojují s politickou pravicí u nás. S onou politickou pravicí, jejímž organisátorem a mluvčím, a ne nejmenším, byl surrealista Ivan Sviták – Effenbergerův přítel. Onen Sviták, z jehož takzvané básně nazvané Krise vědomí redaktoři Analogonu otiskli výmluvný fragment, a ne nepodstatnou součástí tohoto fragmentu básnického, ve skutečnosti pamfletu politického, jsou urážlivé paralely mezi partajními tajemníky a křesťany, partajními tajemníky a biskupy, Komunistickou stranou a Vatikánem – a dál tu Sviták hovoří také o statečných jonácích, kteří při plzeňském pivu a pražské šunce budí pozornost Fordovy nadace. Tedy oněch oficin amerického imperialismu, do jejichž služeb Sviták vstoupil brzy po srpnu 1968, zcela veřejně a bezostyšně. Tam končí tedy tito ultralevičáci, končí napravo.

F. J. Kolár: Děkuji ti, soudruhu doktore, za rozhovor.