Od klanu k nukleární rodině a zase zpátky. Historické ohlédnutí za pomíjivým fenoménem tradiční rodiny
Nukleární rodina sestávající z rodičů a jejich několika biologických dětí byla po minulá desetiletí ideálem, reálně ale…
Důsledkem vidění pomocí mnoha očí je mozaikovitý obraz, dalším důsledkem je nemožnost zaostřit a obraz živočicha se složeným okem je neostrý. Důsledkem této neostrosti je i neschopnost vidět malé předměty, tato schopnost je oproti lidskému zraku snížena několikanásobně (např. u vos bývá udáváno zhruba 25krát). Důležitou výhodou tohoto zraku je zvětšení zorného pole, které je v některých případech tak velké, že hmyz vidí i dozadu, čímž snižuje pravděpodobnost, že bude překvapen predátorem. (cs.wikipedia.org)
Fig. 1
Budoucnost přinese:
a) b
b) u
c) d
e) o
f) u
g) c
h) n
i) o
j) s
k) t
Fig. 2
Budoucnost není
jen to, co bylo. Zůstaňte
s námi a sedadla uveďte
do svislé polohy. Masku nasaďte
nejprve sobě. Dýchejte
přirozeně, milujte
své bližní jako sama sebe
až pak.
Minulost nezapomněla,
i když se může zdát, že nakonec
se přivine jen bezpečnostní pás.
(zóna, 2016)
Fig. 3
Fragmentární esej o budoucnosti
Metoda: sypání čaje
Metafora z oblasti IT
Budoucnost je permanentní upgrade představy o budoucnosti. Jako taková neexistuje, existuje upgrade. Aktualizace na pozadí vyčerpává významná procenta mentální výpočetní kapacity.
Banalita
Banální budoucnost je ta, která pouze zraje a pokud nastane, nestojí za zmínku. Významná budoucnost je ta, která vyvolá údiv a z kontinua ji vytrháváme vyprávěním. Proto je fikcí významnosti.
Přítomnost
Budoucnost nemá s tím, co bude, nic společného, stejně tak jako minulost nemá nic společného s tím, co bylo. Proč? Když to nastane, je budoucnost už jiná a minulost se změnila. Proto je budoucnost vždy odsouzena k přítomnosti jako pocit – a minulost je odsouzena k přítomnosti jako pocit nebo konsenzus.
Energetický tok
Pokud platí, že energie nevzniká a nezaniká, všechno, co má budoucnost, je z větší části minulé.
Perpetuální květ
Budoucnost byla, je a bude pouze teď. Až uzraje, bude se to celé opakovat znovu: budoucnost byla, je a bude pouze teď.
Přesahování
Minulost a budoucnost jsou představy o trvání, které mě v tuhle chvíli přesahuje, opakuji: v tuhle chvíli.
Paradoxy
Paradox budoucího: budoucnost je tu dřív, než nastane. Paradox minulého: minulost odchází dřív, než se završila. Paradox kontinua: trvání navzdory začátkům a koncům.
Pocit a zakoušení
To, čemu říkám minulost, je mentální vazba na tu část trvání, která se váže k pocitu a zkušenosti. To, čemu říkám budoucnost, je mentální vazba na tu část trvání, která se váže k pocitu bez zkušenosti. Proto jsou fikce a budoucnost sesterské jevy.
Optimismus a pesimismus
Matkou budoucnosti je amygdala. Strach je evoluční schopnost savců vytvářet fikce nebezpečí i bezpečí. Budoucnost je proto jen živočišná potřeba a reakce na ni především fyzická. Body language budoucnosti: strnulost a uvolnění, zpomalený a zrychlený srdeční tep, zúžené a rozšířené zorničky, sevření žaludku, vylučování stresových hormonů atp.
Prázdný předpoklad.
Koloběh je utopie, jeho vychýlení dějiny. Osobní, kolektivní, to je jedno.... Dějiny jsou hodny vyprávění, protože je nepředpokládám. Předpokládám, že dějiny se budou opakovat vždycky jinak. To je prázdný předpoklad.
Důvěra v kontinuitu a horizont
Budoucnost je důvěra v kontinuitu a horizont. Horizont, který dohlédnu, nazývám budoucností. Horizont, který nedohlédnu, nazývám náhodností. Náhoda je stav, kdy se okolnosti, s nimiž jsem nepočítal, shodly. Rozumět řeči okolností prý dokážou proroci a věštkyně.
Hra o budoucnost (fikční situace)
Moje budoucnost je fikce, které věříš. Tvoje budoucnost je fikce, které věřím. Naše budoucnost je fikce, které nevěří ani jeden z nás.
Narůstání a smršťování
Zatímco minulost permanentně narůstá v zapomnění, budoucnost vyrůstající z předpokladů, očekávání a touhy se neustále smršťuje tím, jak přichází.
Invaze
Budoucnost je invazivní. Úvahami o ní a o minulosti jsem strávil víc času než v přítomném okamžiku.
Fig. 4
řídký vzduch. chemotrofní monolog
Organismy, které zajišťují svoji potřebu energie dýcháním, získávají energii rozkladem organického materiálu. Patří mezi ně některé bakterie, houby a živočichové včetně člověka.
nádech: většina neviditelných, transparentních, produktivních: jsou cítit, lepí se na kůži, jako by byli všude: přezrálý vzduch, který dýcháme, obsahuje stopy modelů a kodexů – algoritmy rozkoší, ctností nebo tabu: normální tabu: normální ctnosti: normální rozkoše: ventilace vrní: v ní kvetou plísně utopií, plní prostor sladkým surogátem vizí, systémovou touhou: někdy se nečekaně zrychlí dech a vyteče z něj zvuk
*
nádech: proměna se rodí z vlhkosti faktů: databáze jazyků vyplavují organický materiál slov, jejichž význam se zachoval jen fragmentárně: rozlámaná DNA vzpomínek neznámého původu: předchozí generace zanechaly stopové množství těžko identifikovatelných emocí, spalovací evangelium motorů, výrokovou logiku sociálních sítí a kyslíkové sny: skupinové přizdisráčství a návyk na olověný smrad: kolektivní respirace je podrobena dechové zkoušce asi 20 krát za minutu: negativní výsledek se neopakuje: pojmem život se označují trvalé pozitivní výsledky dechové zkoušky: vzduch se recykluje: dýchat znamená být dýchán: účast na cirkulaci je přirozená a nevyhnutelná: proto jsme – šťastní při reprodukci, vyměšování, přijímání potravy, obraně, útoku atd.: já je ty je on je ona je ono je my je vy je oni: transparentní většina tě dýchá
*
nádech: když atmosféra prořídne k hranici dýchatelnosti, probouzí se vzruch: pud: pohyb: líhnou se vůdci, jako by to bylo naposledy: je jich dostatek: od nich se očekává konjunktura, linearita a kauzalita: co slibují, je nepodstatné: a najednou se přesouvají hranice, otevírají a zavírají horizonty i břicha, mění se identity, barvy a kopulační návyky: suchá fakta zvlhnou, ztěžknou: serou olovo: tečou zrcadla: vzduch znovu zhoustne
*
nádech: archivy budoucích archeologů zůstaly v ulicích, domech a bytových jednotkách: polotovary a instantní nápoje zakládají mytologie, k nimž se přidávají alternativní mytologie zdarma: tahle zpráva je zhroucený atlas významů hromadících se cestou na konec, kdy si budeme moct podobu konce svobodně vybrat: netrpělivost narůstá pomalu, důsledně jako plíseň a má ovocné aroma
*
nádech: kapénková infekce se může rozšířit do hlav spolucestujících a způsobit nesystémové změny nervové soustavy celé skupině: pandemie smyslu se rodí z odpadu a přináší zvrat: říkáš „řekni chaosu ne“: říkáš „štěstí bude“: říkáš „společnost je teambuilding“: dýchací cesty vykvetou: zaplní se dutiny: infekce nesouhlasu probouzí horečku paměti: rodí se růžová antibiotika: veřejná prevence neznámých nemocí pro blaho občanů: péče o svěží dech
*
nádech: dýchací masky stárnou: kolektivní vrásky rýsuje nadčasová hodnota kolagenu: kultura je farmakum: skutečné umění liposukce a umění zahladit stopy po umění liposukce garantuje fotogenickou nesmrtelnost: když nemáš kredit, buď sám sebou, jak mi poradil plastický chirurg, který chodí ke stejnému psychiatrovi, který chodí ke stejnému ontologovi, který chodí ke stejnému prostitutovi, který chodí ke stejnému dealerovi jako já: toto je komunita organismů v systémových podmínkách iracionální milosti - spása hrozí stejně jako preventivní invaze, náhodná penetrace, mutující chřipkový vir
*
nádech: ve spánkových fázích vznikají usazeniny: monitory roní zářivé slzy, svatá přítomnost jakoby se ustrnula: milujte se a množte, aby jedno oko nezůstalo suché a jedna urna prázdná, říká se: kdo se nažere nejvíc, poslední bude nasycen, na koho se nedostane, toho sežerou ostatní: kódy mají hlad: neviditelná ruka se zatíná: současnost se tvoří jako koncentrát: veselé kuličky rtuti se spojují, zatímco se rtuť svobodně vypařuje: dýchací reflex střídá polykací v hřejivé blízkosti kůže: nakonec, všichni jsme děti těch druhých: chci ti sejmout dýchací masku a nasadit úsměv: chceš mi sejmout dýchací masku a nasadit úsměv: někdy to pomáhá
(text řídký vzduch. chemotrofní monolog vznikl v roce 2014 pro výstavu „Report of the Construction of a Spaceship Module“, New Museum, New York, kurátoři: tranzit.org.)
Ondřej Buddeus (*1984) je autor, překladatel, editor a kulturní manažer. Píše pro dospělé i děti, na knížkách často spolupracuje s umělci, grafickými designéry, ilustrátory a hudebníky, překládá z němčiny a norštiny. Vydal například sbírky textů 55 007 znaků včetně mezer (2011) nebo zóna (2016). V roce 2013 mu byla udělena Cena Jiřího Ortena za knížku rorýsy, v roce 2014 získal spolu s Davidem Böhmem Magnesii Literu za dětskou knihu Hlava v hlavě. Kompilace z nových a archivních textů autora vznikla za účelem kompostování perspektiv na téma tohoto čísla revue Prostor.
Zvolte podporu, která je Vám nejbližší! Revue Prostor roste – a s tím i naše odpovědnost. Rádi bychom, aby naše platforma zůstala otevřená a přístupná všem.
Díky Vaší podpoře můžeme dále publikovat kvalitní autorské texty, férově odměňovat naše spolupracující a budovat udržitelný model, který drží nezávislou žurnalistiku při životě.