RP uvádí: Marie Magdaléna Tylová
Básnické obrazy na cestě mezi jarem a zimou, čas mezi námi; nové RP uvádí Marie Magdalény Tylové.
Nové básně v RP uvádí; představuje se Jakub Mikula.
sám ve škole
už pátou noc
za každým zvukem
redrum
promrhal jsem den
být ptákem stromem srnou
žížním a chřadnu
míhají se pruhy
přejel jsem po hrázi
do Kadaně
hráli jsme takovou hru
vždycky když uvidíš policejní auto
prudce si lehni a dělej že tu nejsi
nádraží jsem objevil až jako teenager
až když jsme v zimě navštěvovali nemocnou kamarádku
pamatuju si Studentský náměstí jak sedíme v klubovně
a já chci spát a dotýkat se jejích zad
den nato začala jiná domovská akce
tam jsem ospalej přišel až večer
dodneška nevím kde nám předali nášivky
dřív jsem si přál bydlet v paneláku naproti domu
kam jsme si chodívali hrát
bílá černá dresscode
cap na hlavě na krku mám chain
grillz nosím tak často zuby mě bolej
míhají se pruhy
při každým probuzení
z mikrospánku
zjistím
že některý obratle
přerušovaný čáry chybí
privátní klíč jsem zakopala na zahradě
vidím jak stojí před vraty rozštěpené nic
privátní klíč jsem zakopala na zahradě
pro svoje děti nevím co by na to řekly
že jejich máma se tak bála a přitom
toho tolik nažvanila bála se neúrody
třešní bála se jít otevřít vám dveře od terasy
bála se ustoupit postavě ve vratech
a nechat ji prohlédnout si dům tuhla
jak měla mokré ruce od hlíny jako ve
smrtelném nebezpečí dýchala mělce
když si k ní predátor přičichl otevřel
garáž a lehnul si na hromadu minerální
vaty s hrůzou zalapala po dechu že
spí v jejím domě nakročila k odplatě
s rýčem napřaženým nad hlavou
zůstala zaklíněná v tenzi potu a času
loď na cestě plné suchého jehličí
mokrý písek v předkožce mrtvého obra
skoro úsvit přejetý rolák srážka srnce
velká turmalínová stařena uprostřed vetchého kroku
Jakub Mikula (* 2007) tráví čas ve skautu, je příležitostný herec, čte, hraje na kytaru, pokouší se zdolat různé videohry souls žánru, chápat ekonomickou teorii, složitější matematiku nebo filmy Davida Lynche – nikde není úplně doma, ale je to v první řadě přemýšlivý a kritický člověk.
Editace: Anna Luňáková
Zvolte podporu, která je Vám nejbližší! Revue Prostor roste – a s tím i naše odpovědnost. Rádi bychom, aby naše platforma zůstala otevřená a přístupná všem.
Díky Vaší podpoře můžeme dále publikovat kvalitní autorské texty, férově odměňovat naše spolupracující a budovat udržitelný model, který drží nezávislou žurnalistiku při životě.