RP uvádí: Alžběta Dohnalová

Trakční vedení 

miláčku nadělení
spadlo mi na hlavu trakční vedení
trochu jsem se toulal
párkrát zahnul kam neměl
a došel až ke kolejím
ty mi ukázaly cestu
ale pak tohle
bude mi chvíli trvat
než se zase rozjedu
trochu jsem se do sebe zamotal
budu mít nejspíš zpoždění 
tak jen ať víš
ale můžeš mi přijít pomoct
mě posbírat

O madoně a málem Kristovi

vidím ji pořád před sebou
v liliích v drahém kamení oděna
ta tvář se jen tak nezmění
znavená madona černá
maličkým Kristem podrápaná

co asi jí šeptají dva andělé u hlavy
a co teprv šeptají malému Kristovi?
nikdo se nedoví
že už tenkrát ztrápený Kristus
podrápal Marii

tak dítě ponese se šrámy na líci
škrábance učiní světici
z matky jež s dítkem zas vstane časně zrána
znavená madona černá
maličkým Kristem zjizvená

Stromy

vždycky jsem si představovala
že kdybys byl stromem
byl bys břízou 
bílý hubený kluk
s dlouhýma rukama
citlivý
jenže letos ses opálil
a pořezal
když jsi sám sundával dva stromy
snad to nebyli 
Filémón a Baucis

Pusta

ta včera večer
ta rozevlátá
a tak mladá
to jsem nebyla já
když platila za celý stůl
jedenáct tisíc šest set

to byl takový ten večer
co rychle steče
na dno krýglu
a je tady stmívání
prokleté stmívání
musí se to udělat rychle
aby si ho člověk nevšiml
pak je z toho celej melancholickej

ta včera večer
to jsem nebyla já
máchala rozmarně rukama
vykřikovala vzletné věty
o řemesle básnickém
a pak zaplatila za všechny
jedenáct tisíc šest set

bylo to asi tou
p u s t o u
na kterou koukali z vlaku
něčím ji chtěla zaplnit
a dopadlo to tak
že jenom žvanila

a Míšu nedojal vypůjčený veršík 
o zhoupnutí srdce a pití na stolku
ta už ho zná miliardy let:
a vůbec co tě nemá
vždyť je to maďarská měna

Básně 

včera jsem napsala šest básní
možná i víc
to je asi jako
sníst na posezení
sedm set deka salámu sebe sama

V lázních

včera jsi mi
miláčku
zabouchla dveře
měl by ses jít léčit
no dobrá
odjel jsem do lázní
slunce mě pálilo do hlavy
až se mi zdály divý sny
ale ne v noci
přímo před očima se zdály
a byly nádherný
polykal jsem slaný prameny
pil jsem jak sedumnáctiletej
a pak tu slanou bryndu plival do záhonků
ve kterých rostly rozchodníky
vůbec záhony tam měli tvarovaný
jak v podělaným Versailles
a taky jsem si zašel na masáž
pod těmi doteky
pod těmi doteky
pod těmi doteky
jsem se úplně vyléčil
a na tebe
miláčku
zapomněl

Ostružina 

počkej až se nachystám
nechápu
celý rok jsi spal
občas jsi ze spánku něco vyslovil
ale teď se mi motáš v kuchyni
a strašně by ses chtěl bavit
ale já jsem celá znavená
to si každý nemůže dovolit
celý rok takhle spát

a co že jsem dělala?
chodila do kopce
učila se otčestva ruských malířů
(to svoje jsi mi nikdy neřek)
a často se cítila na umření

ještě se nebudeme bavit
jak ty chceš a ne jak já chci
jako bys vyrval ostružinu ze stopky
nebude ti chutnat
a nejspíš ji i vyplivneš
jak bude trpká

Napíšu ti píseň

napíšu ti píseň
v courier new
ta se ti bude líbit
ale bohužel ti její text
přečtu z mobilu
ne z účtenky počmárané propiskou a polité pivem
víš
to přišla jedna fakt hodně blbá vláda
a zrušila účtenky
i tuto undergroundovou romantiku
ale pro tebe
mám tu píseň v mobilu
jen kdybys mi půjčil tu nabíječku
prosim