Nápad dobrý, provedení děsivé
AI a literatura v době bez zábran.
Naivně jsem ho hájil* před prvním přítelem a měl* jsem v plánu kvůli tomu dopisu přečíst všechny jeho knihy, abych ho nesoudil* jen podle svých zranění. Když v tom umřel. Máma říkala, že se s ní dokonce přišel v momentě své smrti rozloučit – ve tři ráno se jí zjevil nad postelí jako duch. A tak jsem se nevyoutoval*...
Nebo byl coming out už to, když jsem ve třiadvaceti letech oznámil* rodičům, že odcházím žít s mužem? Jenže to nevyšlo a pak jsem randil* hlavně se ženami, takže si mysleli, že to byl jen výjimečný případ (ač jsem se necítil* už ani jako homo- nebo hetero-, a plně jsem se upnul* k přípravám taneční performance Vyznání třetího pohlaví dle osudu Herculine Barbin).
Byl coming out to, když jsem se před třemi lety u vánoční večeře svěřil* rodině, že chodím s trans mužem – kvůli jejich řečem o nevěstách a vnoučatech? Máma polkla a v slzách odešla od stolu, zatímco já litoval* unáhleného použití slova „trans muž“ (které znala leda od Duky či z pamfletů Gabriele Kuby), místo aby mého milého poznala nejdřív jako jedinečného člověka a on sám měl ve své moci, co o sobě řekne.
Táta si tehdy koupil knihu Filipa Titlbacha Byli jsme tu vždycky, aby se dovzdělal, povídal mi o svých queer klientech z ulice a při každém hovoru se neopomněl zeptat, jak se přítel má. To mě dojímalo, ale stejně jsem pak jezdil* domů stále méně.
A střih – léto 2026, sjíždíme se k rodinné oslavě. Máma se diví, že jsem jí neřekla o kutnohorském pridu. „Mají i bohoslužbu, za rok vás tam klidně vezmu taky,“ bráním se. Punčochy i šaty mám už v baťohu, oblečená jsem unisexově. Stalo se toho mezitím tolik, o čem nevědí, a váhám, co vůbec mají vědět.
Například tuší o mé sexuální práci, ale ne už o mých poly zkušenostech. Vědí o queer performancích, ale ne tolik o mé nebinaritě – a ani nemám sílu jim to vysvětlovat, jak je to celé pořád navíc v pohybu.
Jednu personu mám na Facebooku, kde jsou taky oni, trochu jinou důvěrnější na Instagramu, ale nejvíc se rozeznávám ve svých closetech.
Možná byl první coming out už to, když jsem jim kdysi rozklepaně zasdílel* ztrátu víry v Boha? Máma se rozbrečela způsobem, že jsem poprvé nahlédl* za její masku, a sama se mi vyoutovala, jak byla kdysi polyamorní a snad i trochu queer, jak experimentovala s esencemi, hypnózou či různými duchovními proudy – než se stala křesťankou a matkou. To abych, když už ztrácím víru v Boha, neztratil víru v ni.
Žertování na pergole, dárky pro tátu a strejdu, žranice – to slovo sedí víc než hostina. Nechávám svou novinku až na poslední chvíli před odjezdem, ba skoro tu chvíli promeškám, ale přece jen, s baťohem na zádech: „Jedeme zítra s novým přítelem Eliasem do Paříže – ten, jak jste ho nedávno potkali na jednom mém čtení.“
„Ten zo Slovenska ako ja,“ pronese máma vstřícně. A to už se dívám na svět přes slzy a mluvím v ženském rodě: „Já jsem se bála ti to říct, protože posledně…“
„Neboj, už jsem taky někde jinde,“ zamrká a obejme mě.
(Ale přitom z ní cítím trochu strach z toho, co přijde příště.)
Předchozí díl „První kutnohorský pride“ je k přečtení zde.
Ariel Macl je víla z českého moře.
