Sexuální pracovnice knižními hrdinkami: jak sexbyznys fascinuje českou literaturu

Sexuální práce se v Česku nachází v právním vakuu. Není vysloveně trestná, ale ani povolená. Jak zmiňuje nezisková organizace Rozkoš bez rizika, dopady právní neukotvenosti sexuální práce pociťuje zejména zranitelné sexuální pracovnictvo – z práce nemohou legálně odvádět daně na sociální pojištění, čímž přicházejí o jeho benefity. Ve státem neregulovaném odvětví je také hůře vymahatelné zajištění odpovídajících pracovních podmínek. Znamená to, že poskytující sexuálních a erotických služeb mají horší ochranu.

V jakém světle nové knižní tituly vykreslují stigmatizovaný způsob výdělku i sexuální pracovnice samotné?

Prostitutka v hlavní roli

Román Co já? Co ty? režisérky, experimentální divadelní umělkyně a spisovatelky Miřenky Čechové vydalo nakladatelství Paseka. Čechová svou fikci uvádí nekonvenčním způsobem – formou přepsaných audionahrávek: „…Tohle je za mě, za Marii, za Jakuba a za ty další, o kterých nevíme. Určitě ale nejsme sami…“ říká protagonistka Laura, když poprvé zapíná diktafon.

Nahrávky zachycují Lauřin nefiltrovaný proud myšlenek. Přítomnost, kdy pracuje jako exkluzivní poskytovatelka sexuálních služeb, se prolíná s líčenou minulostí – od vyrůstání v dětském domově v pohraničí po zneužívání starším učitelem. Právě jemu jsou nahrávky určené jako pomsta za způsobené trauma. „Řeknu ti, co jsem ti celou dobu tajila, to, co jsem si myslela a co jsem cítila. Budu ti vyprávět o okamžicích, kdy jsi nade mnou neměl žádnou moc,“ pokračuje Laura.

Je zřejmé, že třicátnice Laura je rozhodně svérázná osobnost. Ve svém projevu si nebere servítky. Nebojí se vulgarit ani silných výrazů, a jestli se jí něco nedá upřít, pak je to (v mnohých případech nekorektní) upřímnost. „A jak se budou cejtit všichni ostatní, který nemaj nikoho jinýho než sebe navzájem a zkřivený ruce, šilhavý oči, tlustý brejle a vzpomínky na to, jak je rodiče zneužívali, jak jim strejdové strkali péra do zadku, jak je otčímové mlátili, jak jejich mámy šlapaly, chlastaly, […], nebo jak je rodiče odložili hned po narození a oni je nikdy nepoznali, jak dostali rovnou na startu nálepku neúspěchu. Tetování prohry,“ uvažuje protagonistka nahlas o dětech v dětském domově.

Po přestěhování do Prahy se Laura dostala k sexbysnysu. A zatímco ve společnosti je tahle profese stále znevažovaná, Laura si vybudovala lukrativní „živnost“, za kterou se nestydí a pevně si za ní stojí. „Je to práce, něco jako sociální služba, jen líp placená a mě baví a moji klienti mě mají rádi. (…) Moje moc je moje profesionalita. Jsem v tom dobrá.“ Laura tím poukazuje na skutečnost, že sexuální práce je práce plnohodnotná; zároveň reprezentuje sebevědomou ženskou hrdinku, jež bere nepříznivý osud do vlastních rukou a utváří ho podle svých možností a schopností.

Sexuální práce v pasti vnějších okolností

Takový postoj ovšem nezastává hlavní postava románu Víry, který napsala básnířka, architektka a vizuální umělkyně Anna Beata Háblová a který vyšel v nakladatelství Host. Na rozdíl od své „kolegyně na volné noze“ je Ester obětí trestného kuplířství. Sexbyznys neprovozuje doma a podle vlastních pravidel jako Laura, ale u silnice. „Hříšnice, co se tady vystavuje jako kus masa. Ale já jsem maso a jsem na prodej. I když nechci. I když jsem se pro to sama nerozhodla,“ popisuje Ester sama sebe. U hraničního přechodu Hatě ji každý den vysadí slizký pasák Mára, jemuž na konci „směny“ odevzdává většinu peněz.

Samoživitelka Ester je tak nositelkou jiného příběhu, nesmělejšího, křehkého a plného studu, protože Ester svou práci před rodinou tají. Není aktivní strůjkyní svého osudu, spíše se zdá, že je vláčená událostmi i lidmi kolem. Je příliš naivní a důvěřivá, a tak po rozvodu padne ve jménu lásky do náruče hned dvěma podvodníkům – jeden ji nejprve okrade, druhý pak vykořisťuje. Bezvýchodnost její situace ještě zesiluje skutečnost, že Ester nemá jak jinak uživit sebe a jedenáctiletého syna Vojtu. Háblové hrdinka také zápasí s morálním rozporem mezi tím, jak vydělává peníze, a křesťanskou výchovou, jež rámovala její dětství.

Titulní víry příběhem prostupují v nejrůznějších podobách, od vírů ve vodě přes duchovní přesvědčení až po změti myšlenek. Ester samotná je doslova ve víru událostí, neschopná se z něj vymanit. Zdá se, že všechny pokusy o změnu vyznívají do prázdna: „Necítí se být ničím. Jen takovým vírem, který se zmítá nad zemí podle toho, jaké jsou zrovna podmínky.“

Háblová na 250stránkovém prostoru rozvíří několik významných témat najednou, ale už je dál nerozvádí. Život na vesnici, kde nikdo nemá skutečné soukromí, rozvod, péče o dítě, spory s rodiči, náboženství i neopodstatněná xenofobie vůči uprchlíkům zůstávají jen záblesky – zmínkami, které ve výsledku působí poměrně roztříštěně.

Ačkoliv si nakonec Ester odevzdanou autonomii bere zpět, získává ji jen díky soucitnému gestu dalšího muže – novináře. Právě v tom je největší kontrast mezi oběma ženami: zatímco Ester se dlouhodobě spoléhá na muže, Laura koná nezávisle na ostatních a svůj životní příběh si píše sama. Důležitým motivem obou knih je také manipulace, vůči níž ani jedna z protagonistek nezůstane imunní. Obě ženy se k ní ale postaví rozdílně. Laura zvolí odplatu, Ester zase hledání vnitřní síly a sama sebe.

Hlavně šokovat

Víry i Co já? Co ty? se sice odehrávají v prostředí sexbyznysu, ale nakládají s ním jako s šokujícím materiálem. Zbavit sexuální práci předsudků tak mohou pomoci jen těžko. Snaha šokovat je patrná jednak v explicitnosti sexuální pasáží, ale také v popisech násilí či zneužívání. „Stála jsem tam úplně nahá jen ve spoďárech, jako u doktorky na čtrnáctiletý prohlídce, akorát žes mě nepostavil na váhu, ale ohnul mě v pase jako skládací lehátko přes ten stůl, stáhl mi kalhotky a zezadu do mě zabořil svůj jazyk, […],“ rozpomíná se Laura.

I román Co já? Co ty? se pokouší čtenářstvo šokovat naturalistickým, přímým vyjadřováním. Třeba když Laura popisuje rituál, jakým se osvobozovala od minulosti: „Nejdřív jsme si prohlížely kundu v zrcátku a nahlas říkaly, že je krásná, sedm ženských s roztaženýma nohama brečí u zrcadlovýho obrazu vlastní kundy a učí se popsat všechny její části, malý pysky, velký pysky, klitoris, každá je jedinečná, jedna jako orchidej, jiná jako mušle prince Edwarda nebo rozpůlená broskev, dozvídaj se, že nemusí bejt vyholená, že nemusí předvádět laciný domácí porno, kdy si chlap bez fantazie představuje, že píchá teenagerku.“

Víry zase těží z bizarního přirovnávání intimních partií nebo sexu obecně k pokrmům a potravinám. Nejenže jsou takové příměry zarážející, ale zároveň dvojsečně banalizují sexuální násilí. „Ester by chtěla zakřičet, ať ji pustí, ale jeho sevření jí to nedovolí. Zavře oči a ve svých představách… ne, najednou žádné představy nepřicházejí. Žádné krájení cibule ani nadívání husy. Je tu jen holá přítomnost. Skoro neznámý chlap, který ji znásilňuje.“

Když už se Ester po dalším znásilnění dostaví na policii, zdá se, že dojde na seriózní kritiku zdlouhavého, dehumanizujícího výslechu a celkově marného procesu domáhání se nějaké spravedlnosti. Očekávání jsou však utopena v pasáži, kdy si Ester část výpovědi schválně vymyslí, aby násilníkovi přihoršila. I když toho následně zalituje, jen tím nešťastně přispívá ke stigmatizování obětí podobných činů, jimž je nezřídka vyčítáno, že si obvinění vykonstruovaly.

Vhodnější by bylo nechat sexuální pracovnice, aby mluvily samy za sebe a samy se reprezentovaly. Na zkreslující vyobrazení tohoto povolání se v globalizované (pop)kulturní sféře totiž narážíme opakovaně, a to nejen v literatuře. Příkladem je aktuálně vysílaná třetí řada seriálu Euforie. Jedna z postav, Cassie, kterou hraje Sydney Sweeney, začne publikovat pornografický obsah na OnlyFans. Skutečné sexuální pracovnice se však ohrazují proti neautentickému vykreslení jejich povolání v seriálu ohrazují. Například Maitland Ward v rozhovoru pro časopis Variety popisuje, jak znepokojivá byla scéna, v níž je Cassie převlečená za nemluvně: „Opět to slouží k upevňování stereotypů, že sexuální pracovnice nemají žádný morální kompas a že pro peníze udělají cokoli.“

Romány Víry a Co já? Co ty? tak sice tematizují nepříliš diskutované téma sexuální práce, ale lákají především na jeho senzacechtivý potenciál. Pokud jde ale o destigmatizaci, zůstávají ještě na začátku cesty.