Za přežití ve válce platí svým tělem

Trigger warning: sexuální násilí.

Liza má práci s vojáky ráda. Říká, že chápe, čím si armáda musí procházet, a neskrývá svůj respekt k tomu, co pro Ukrajinu dělá. S obyčejnými civilisty by prý pracovat nemohla, poněvadž by se pak potýkala s vnitřním konfliktem. Rozčiluje ji, že zatímco někteří muži nasazují životy, jiní se ve svých bytech skrývají před mobilizací: „I já sama mám dost odvahy na to sem přijet a pomáhat tak, jak umím.“

Liza není její skutečné jméno. Poskytuje intimní masáže v donbaském Kramatorsku, který od ruské frontové linie dělí pouhých deset kilometrů.

Nad salonem, kde Liza pracuje, visí vlajka Evropské unie. Zmínku o tom, že se tu provádějí masáže, natož ty s „happyendem“, tu pochopitelně nenajdete. Z ulice salon připomíná spíše štáb humanitární pomoci. Podobné podniky v Ukrajině pochopitelně působí v šedé zóně, a stejně jako dobrovolnických štábů je jich v blízkosti fronty nespočet.

Vedoucí salonu si nás po příchodu prohlédne od hlavy k patě a obratem nabídne intimní masáž pro dva. Když jí oznámíme, že jsme novináři a chceme si jen popovídat o tématu sexu a intimity v oblastech u fronty, nevypadá překvapeně a jen odpoví, že když si za její čas zaplatíme, můžeme ho poté s dívkou strávit, jak budeme chtít. I vojáci sem prý často chodí jen, aby si popovídali nebo usnuli v objetí.

Našeho rozhovoru se účastní tři dívky. Je mezi nimi též Liza, která zdánlivě projevuje největší zájem odvést si nás k sobě do pracovny. Vypadá, že by si ráda s někým promluvila, a to nejen kvůli penězům. 

Liza pochází z kyjevské intelektuálské rodiny. Babička byla lékařka, tatínek vysloužilý voják z povolání, ona sama vystudovala psychologii a v minulosti se věnovala poskytování klasických masážnáí. Když se ze začátku rozhodla změnit přístup k masírování, nebylo pro ni jednoduché se zbavit image vzorné dívky a „přijmout stinnou stránku své osobnosti“. Celý život totiž žila příkladně, dodržovala pravidla a měla „normální“ práci. Příbuzní o jejích aktivitách netuší a myslí si, že se živí jako kosmetička.

Síť salonů poskytující intimní masáže se rozšířila po celé Ukrajině. Sama Liza i nadále žije a pracuje v Kyjevě a do Kramatorsku jezdí pouze služebně. Čím více se válka přibližuje, tím vyšší je poptávka.

Salon má otevřeno 24 hodin denně a muži jej navštěvují nepřetržitě. Podle Lizy naprostou většinu tvoří vojáci, což prý poukazuje na pochmurnou realitu ukrajinské fronty: vojáci to mají velmi těžké, málokdy dostanou volno a jsou pravidelně svědky toho, jak jim na frontě umírají přátelé. Někteří se potřebují „uvolnit“, odpočinout si, jiným stačí, když si je někdo vyslechne, pustí si hudbu nebo si zatančí:

„Občas jim zapneme hudbu a uspořádáme diskotéku. Aby na to všechno mohli na okamžik zapomenout.“

Tato práce však také podrývá Lizinu důvěru v muže. „Nedokážu pochopit, jak můžou mít na obrazovce telefonu fotku své manželky a dětí, a pak přijít sem,“ vysvětluje. Podle Lizy někteří vojáci z obav o jejich bezpečnost nedovolují svým partnerkám přijet do Kramatorsku. Místo toho si intimitu kupují od místních žen.

Pokud klienti požadují kromě intimní masáže i sex, dívky mají zaručený dohled ochrankou, takže se Liza podle svých slov v salonu cítí bezpečně. Nosí tu krátké černé šaty, které by si ven nikdy nevzala. Říká, že žena se v Kramatorsku nikdy nemůže cítit zcela v bezpečí a sama s sebou raději nosí pepřový sprej a obléká se, aby nepřitahovala pozornost mužů, protože se bojí, že by ji mohli pronásledovat až domů. Liza se mužů obává, poněvadž jí neuniklo, jakými traumaty si prochází a jak to následně ovlivňuje jejich chování. Vojáci nezřídka přicházejí do salonu ozbrojeni, někdy dokonce dochází také k potyčkám.